Fellský poník

původ: Cumbrie ( Anglie ).

původní využití: k přepravě olova z olověných dolů

dnešní využití: k ježdění a do zápřahu

povaha: mírná, živá, učenlivá, ovladatelní

výška: kolem 142 cm

barva: obvykle vraníci, vyskytují se i hnědáci, bílé znaky jsou nežádoucí.

Předky fellského poníka byli nepochybně drobní koně severského typu, chovaní už Kelty. Ti byli poměrně brzy ovlivněni fríským chladnokrevníkem, kterého údajně dovezli do Británie už Římané. Ovšem i ve středověku se zušlechtění frísové dováželi do všech zemí severní Evropy. Později do chovu zasáhl již vymřelý galloway, rychlý skotský kůň. Patrně po něm fellský pony zdědil příslovečnou tvrdost, rychlost a skvělý klus. Standard klade důraz především na konstituci a pracovní schopnosti. Přesto má pony malou, poměrně ušlechtilou a úhlednou hlavu s rovným profilem a velkými nozdrami a jemné žuchvy. Krk je poměrně dlouhý, hlava vysoko nesená. Plec je kvalitní, se šikmou lopatkou, trup svalnatý s dobře klenutými žebry a silnými bedry. Záď je poněkud skloněná, ohon bohatý, dobře nesený, hříva je hustá a kštice bohatá, nepřistřihují se. Silné nohy mají na spěnkách a holeních bohatý jemný rous. Obvod holeně nemá mít méně než 20 cm. Okrouhlá kopyta mají tvrdou modročervenou rohovinu.

Vynikající je hladký klus, jímž urazí bez přestání desítky mil. Zvlášť se oceňuje jejich vytrvalost a neúnavnost v práci i pod sedlem. Jejich domoc je neschůdný, a proto byli soumary a jezdeckými koňmi. Dnes se osvědčují i v lehkém tahu a jejich kříženci jsou vyhledávanými jezdeckými koňmi.

Fellský poník je blízký příbuzný daleského poníka.